Ragbyové dění pravidelně komentuje významná legendární osobnost českého ragby Eduard Krützner senior, jehož glosy si můžete pravidelně  číst na tomto místě. Nuže ...  Poslední   červnový  víkend se v ragby doma i v zahraničí děly události, které stojí za pozornost. K některým se Eduard Krützner senior vyjádřil v pravidelné rubrice. 






   Trochu později než tradičně jsem napsal tento komentář, protože jsem čekal jsem až do konce června, abych  zhodnotil finále TOP-14 a pak 70 aktivních let v českém ragby.  


    Stade Toulouse potvrdil, že je v současné době  jedním z nejlepších ragbyových klub na světě. Zvítězil ve finále TOP-14  hraném na vyprodaném Stade de France v Paříži, nad klubem Montpellier 28 : 20 (25 : 6), který svou velmi dobře organizovanou a agresivní obranou, donutil hráče Toulouse k maximálnímu výkonu. Toulouse položil již v šesté  minutě chytrou pětku a to  po signálu v autu, mlýnářem Mauvakou. Ten patřil opravdu k nejlepším hráčům, když v 34. minutě využil svého přehledu a neuvěřitelného nasazení ke druhé položené pětce  po mlýnu na 5 metrovce  Montpellier. Dupont, který byl soupeřem velmi dobře hlídaný, neměl svůj den, při často užívaných svíčkách (jen chci upozornit, že pro diváky, výrok kick-box, který používají naši komentátoři, v překladu značí kop do krabice, ale i ve Francii je to svíčka, tedy v překladu - chandelle) přesto v 36. minutě položil třetí pětku, která dala hráčům Toulouse dostatečný náskok a klid při odchodu do šaten za stavu 25 : 6. 
Do druhého poločasu lépe vstoupili hráči Montpellier, když obrana Toulouse byla zřejmě ještě v šatně, argentinské křídlo prokličkovalo přes několik obránců až pod branku a položilo tak první pětku. Pětka dala hráčům Montpellier kuráž a dlouhou dobu  tvrdě zaměstnávala obranu soupeřů. Trestný kop  v 53. minutě zvýšil náskok Toulouse na 28 : 13. Hugo Mola, trenér Toulouse, začal míchat sestavou, když  se snažil vystřídat rojníky, kteří v tom vedru, byli na pokraji sil. Zápas byl dokonce na chvíli přerušen, z obavy z bouřky a Montpellier toho umně využila a dala druhou pětku, opět pod bránu. Ta pětka již  určila konečné skóre 28 : 20. Zbytek zápasu si zkušení hráči Toulouse, dovedli pohlídat, držením míče pod svou kontrolou. Kdo finále viděl přímo nebo alepsoň v televizi, tak zhlédl opravdu špičkové ragby. Ragby je  dnes nejnáročnější sport na světě, jak na fyzickou kondici, energetickým výdajem, perfektní individuální technikou, nasazením po celých 80 minut, tvrdostí a agresivitou, jak osobní, tak kolektivní, čtením hry soupeře a herní vyhraností, danou systematickým, metodickým tréninkem a samozřejmě množstvím odehraných těžkých zápasů. Vždyť týmy  v TOP-14 jich odehrají 26 + 2 nebo 3 navíc ve finiši ty nejlepší. 


    Zajímavým prvkem finalového zápasu, byly dresy rozhodčích, které měly na zádech číslo 84. Senát rozhodčích FFR provedl průzkum na téma "respekt hráčů, který valorizuje rozhodčí, jako hlavní osobnosti, podpory čistoty sportu". Číslo 84 odpovídá procentu Francouzů, kteří kladně na toto téma odpověděli. Velmi pozitivní číslo, které dokazuje, že ragby je sport džentlmenů, jak na hřišti, tak mimo něj.


    O prvním červencovém  víkendu začíná další velmi náročná soutěž - World Rugby Nations Cup. V tomto Poháru jsou dvě  skupiny po šesti reprezentacích rozdělených do Ačka (Kanada, Chile, Samoa, Tonga, Uruguay a USA)  a Béčka  (Gruzie, Hong-kong, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko a Zimbabwe). Nerad konstatují, že kvalita tohoto poháru je natolik vysoká, že se při něm herní úroveň startujících týmů bude soustavně zvyšovat. Přiznejme si, že sen některých funkcionářů naší Unie, zúčastnit se s našimi  opravdu jen nadšenými amatéry  Světového poháru 2031, neodpovídá vůbec realitě.


    Musíme třeba změnit naše priority, za cíle, které při vší odborné snaze, budou aspoň splnitelné. Tím myslím věnovat se více systematickému, zkvalitňování vzdělávání našich trenérů, náročností domácích soutěží, konfrontaci naši reprezentace i předních klubů se silnějšími týmy než Mexiko a hlavně tomu nejdůležitějšímu  - úzké a férové spolupráci  VV a odborných komisí s členskými kluby a s s jejich funkcionáři a trenéry.  


 "Současný stav v roce význačného výročí 100 let ragby u nás, je rozhodně nedobrý." Tak jsem začal další část mého komentáře, ale je tak dlouhý, že vyjde pro přehlednost samostatně. Zjistil jsem, že letos je to 70  let, co jsem v českém ragby.